Historie Jiu-Jitsu

Dalo by se říci, že je opět spousta teorií, ale v pár věcech se vždy shodují. Slovo Jiu-Jitsu je japonského původu a jeho význam je asi tento: „Jiu“ znamená „jemný“, „jitsu“ znamená „umění“.
Jako bojové umění patří Jiu-jitsu (též ju-jitsu nebo ju-jutsu) mezi nejstarší v Japonsku. Někteří mezi jeho předky zařazují sumo, jiní ozbrojený zápas Kumi-uchi, a ještě jiní vidí jeho kořeny v bojových principech vnuka císaře Seiwa z 9.století.
Toto staré bojové umění je známo nejen pod uvedeným názvem, nýbrž i pod celou řadou jiných jmen, jako jsou například jména Yavara, Taijutsu, Vajutsu, Torite, Kogusoku, Kempo, Hakuda, Kumi-uchi, Šubaku, Košinomavari, aj. Tato jména souvisela s různými školami, v nichž se tomuto umění vyučovalo a jež se navzájem lišily některými méně významnými rysy. Podstata učení všech těchto škol byla obdobná a umění, kterému se tam vyučovalo, může být všeobecně vyjádřeno jako technika obrany a protiútoku beze zbraně, a to jak proti ozbrojenému, tak i proti neozbrojenému soupeři.

Dobu vzniku tohoto japonského bojového umění není možno přesně zjistit, první zmínky o něm však nacházíme už v „Nihon-Šoki“, kronice Japonska, která byla zpracována na císařský rozkaz v roce 720 našeho letopočtu. Zmiňuje se o turnaji „Čikara-Kurabe“, zkoušce síly, který se konal 7. roku vlády císaře Suinina, tj. roku 230 př. n. l.
Po tomto prvém záznamu následuje přerušení na mnoho let, neboť další zmínku o bojovém umění – tentokrát pod jménem „Yavara“ – nalézáme ve starých ságách „Konjaku-Monogatari“, které byly sepsány v druhé polovině 11. století našeho letopočtu.

K uznání Jiu-jitsu, jeho vzestupu a rozvoji vedlo několik okolností, z nichž nejdůležitější a nejvýznamnější je tato:
Před vynalezením střelných zbraní se užívalo v Japonsku od nepaměti při boji na větší vzdálenost luků a šípů, při boji zblízka pak kopí a hlavně mečů. Japonští válečníci bojovali obvykle dvěma meči, přičemž jedním odráželi soupeřovy útoky a druhým útočili sami. V případech, kdy ztratil během bitvy některý bojovník jeden nebo oba své meče, byl vydán na milost a nemilost svému soupeři, přičemž obvykle ztrácel i svůj život. Pro potřebu takových případů byl během doby vypracován systém boje beze zbraně. Válečník zbavený jednoho meče odhodil zpravidla i druhý a vrhl se na soupeře holýma rukama. Tento původní systém byl nazván "Kumi-uchi" a byl jakýmsi stádiem vývoje Jiu-jitsu.

Příběh:
"Malý roztržitý vychovatel šógunových synů Chen-Yuan-Pin, doprovázený třemi tělesnými strážci, putoval krajinou, když je napadli banditi. Jeho samurajové vytáhli meče, ale před velkou přesilou je zase rezignovaně složili. Zamyšlený stařík však vrazil do nejbližšího útočníka, vzápětí jej povalil na zem a v příštím okamžiku se vrhnul na ostatní. Ti se rozutekli. Zahanbení samurajové poklekli před staříkem a žádali ho, aby je vyučoval. Svolil a prvního naučil vrhy (nage-waza), druhého páky a škrcení (gatame-waza) a třetího údery (atemi-waza). Po letech se tito tři rozešli do tří stran a založili tři školy: Fukuno-rjú, Miura-rjú a Isogari-rjú.A tak vzniklo Jiu-jitsu."